Lavička u cesty je dobrá věc. Kolemjdoucí může posedět, odpočinout si a je-li kolem trochu té přírody, tak myslí spočinout a zrak upřít do stromoví. Staříci opřou hůlku, poklábosí. Maminky zaparkují kočárek a na klíně pochovají dítě. Odpadkový koš je také dobrá věc. Kolemjdoucí vhodí nepotřebnou, použitou věc, a jde dál. Jenže kombinace místa odpočinku s popelnicí už tak dobrá věc není.

Jako kulisy z katastrofického filmu vypadají trosky kláštera ve Světcích. Rozpadající se zbytky stěn obrovských budov, na jejichž vrcholech bují vegetace, ostře kontrastují s nedalekou opravenou největší českou jízdárnou. V bývalém paulánském klášteře se už dávno zastavil čas a paprsky zapadajícího slunce umocňují pocit napětí. Jen stěží a s dostatečnou dávkou obrazotvornosti si lze totiž představit, jak veliký to musel být komplex. Dnes přináším několik pohledů skrz objektiv do míst opředených pověstí…

OD ADMINA: Pár slov na vysvětlenou a komentář k našim blogům.

Mám rád rozhledny. A jestli mám nějaké raději, tak dřevěné, staré, co v sobě nesou kousek té historie a třeba jim i pěkně vržou schody. Většinou se k nim nedá zajet autem, ale musíte jít pěšky nebo jet na kole. Člověk se pěkně zadýchá, postaví se dole pod její majestátností a chvíli kouká nahoru, až ho za krkem začne bolet. Když pak nakročíte na první schod, zpravidla jde někdo dolů. Tváře těch lidí jsou jiné, než obvykle. Jedni mají ještě strach v očích, třeba z hloubky, do které se dívali nebo z obav o své skotačící děti. Většině se ale v očích zračí radost, na tváři mají úsměv. Takové jsou rozhledny, dávají nám možnost na svět nahlížet z výšky a chvíli zapomenout na trable ryze pozemské. Taková byla i Hýlačka u Tábora, než první den letošního roku lehla popelem.

Zatímco v kopcích u Zlatého Potoka rolba protahovala běžkařské dráhy, dole v Tachově kolaři vyrazili na cyklistické putování. Ani poslední den v roce totiž nezůstali členové tachovského cyklistického klubu Nežeňme se doma. Společně s dalšími kolaři vyrazili pod vedením Zdeňka Černého na Silvestrovské cyklotoulání. Start byl v Tachově a jelo se k přehradě Lučina. Tam na cyklisty čekal horký čaj. Někteří pak pokračovali v trase dále a výlet si prodloužili. Většina se u přehrady otočila a jela zpět do Tachova. Tou dobou Ski klub na Zlatém Potoce přivítal první běžkaře této sezóny. Byl jsem na místě a přináším několik postřehů skrze objektiv.

Vážení čtenáři Blogu Deníku i tvůrci těchto stránek, pravidelní i občasní pozorovatelé a přispěvovatelé. Blíží se první den nového roku a s ním i rostoucí očekávání věcí budoucích. Jaký bude rok 2012?

Dnešní fotoblog věnuji dvěma zdánlivě nesouvisejícím věcem. Betlému a vzpomínce na modelovou železnici.  Zastavit se, zasnít a potěšit se mohou v předvánoční době návštěvníci Muzea Českého lesa v Tachově. Dospělí  zavzpomínají na své dětství a dětem se rozzáří oči nad tou spoustou postaviček a budov. Mlýn, kovárna, chrám, malé i veliké domy, desítky dalších staveb a uprostřed scény klanící se tři králové, jesličky Josef a Marie. To vše svítí a třpytí se.

Ani teploty pohybující se kolem bodu mrazu neodradily skupinu cyklistů. Devět nadšenců z tachovského cykloklubu Nežeňme se vpřed se sešlo ve čtvrtek 17. listopadu v Tachově. Vyrazili na letošní poslední společnou vyjížďku a symbolicky tak uzavřeli sezónu 2011. Byl jsem tam také a zmrzlou rukou cvaknul několik snímků...

Mlha, sychravo, mokro a osm stupňů nad nulou. Podzim, jak má být. Mám rád podzim i přes jeho vlezlou vlhkost. Má v sobě cosi kouzelného. Les utichá, jen přes neproniknutelnou mlhu je z dáli slyšet poslední troubení jelena. Možná právě proto jsou toulky lesem zajímavé. Můj blog bývá spíše fotoblogem a ani dnes tomu není jinak. Pojďme se tedy přes mlhu podívat do barevného podzimního lesa, na opuštěnou železniční trať do tulenu do nikam a také na večerní koupání v zahradním jezírku u chaty kousek od Lokte...

Dlouho jsem hledal, co mají společného senioři v domově s pečovatelskou službou a závěr lovecké sezóny, abych obojí mohl obsáhnout v jednom příspěvku. A přece, něco společného tu je. Ač s podivem, ale je to právě vitalita a řekněme i radost. U koní a jezdců předpokládaná a jim vlastní. U seniorů jsem ji viděl také. Jistě, že ne u všech, ale většina radost v očích měla a kdybyste viděli, jak se rozhýbali při házení míčků nebo tanci. Na vlastní kůži jsem zakusil, jak chutná práce pečovatele...

Takový víkendový pelmel. Dnes přináším směs fotografií a dvě videa. Jedno mají společné, vodu. Konec konců, kdo vystrčil hlavu z domu, užil si o víkendu vody až až, a to nemusel být zrovna vodák nebo potápěč. V sobotu pršelo jen se lilo, ale zamykání Mže to na kráse neubralo a potápěči si také užili své. V neděli odpoledne se vyčasilo, slunce vykouklo a prozářilo bobří ráj. Podívejte se...

Cyklisté vyrazili do Babic. Deset let se každoročně scházejí příznivci cyklistiky z Chodové Plané a okolí, aby zdolali trať dlouhou přes padesát kilometrů. Startuje se vždy od kašny chodovoplánského náměstíčka a cílem je prudká zatáčka pod osadou Babice. Účastníci si připomenou událost, při které Vlastimil Vondrášek havaroval na kole, zlomil si klíční kost a pochroumal koleno. Rok na to se parta cyklistů vydala na tu samou trať, a tak se zrodil Babický štípanec.

Do lesů nad Žloukovice se vracívám moc rád. O víkendu jsem vyrazil na chatu za tetou Lídou a taky za jeleny. Jezdívám tam koncem léta poslouchat jejich troubení. Ze soboty na neděli byla noc teplá a řev jelenů doléhal až k chatě. Před půlnocí jsem vzal kameru, baterku a vyrazil na noční pouť lesem. Po půl hodině chůze naprostou tmou jelen několikrát zatroubil z protějšího svahu.

/VIDEO/ Husité pochodující v plné zbroji s bojovým řevem po náměstí, historický průvod, ukázky dobových řemesel, rytířské turnaje nebo historický trojboj. Také takový byl víkend v Táboře, kde na dvacátých Táborských setkáních měl zastoupení i Tachov. Do Tábora jsme vyrazili společně jako patnáctičlenná skupina z tachovského cykloklubu Nežeňme se, jednak zastupovat jedno z měst z husitskou minulostí, a také abychom utvořili čtyřčlenné družstvo a poměřili síly v husitském trojboji.