Dostat se uprostřed Čech na dno moře a pozorovat tam život. To není scéna z fantastického filmu, ale realita, kterou prožili zájemci o poznávací vycházku do okolí Berouna. Je sobota brzy ráno, beru kladívko a vydávám se s vědci i laiky odhalovat tajemství pradávného života. Průvodcem proti proudu času je nám Štěpán Rak z Muzea Českého krasu v Berouně. Ale jak to vlastně vše začalo. Představte si…

Dvakrát do roka je v Tachově řeka Mže splavná na kánoích. Na začátku a na konci vodácké sezóny. Jarního odemykání a podzimního zamykání řeky se účastní skalní vodáci i úplní nováčci, kteří jsou pak na vodáky pasováni. Patřím tak někam doprostřed. Vodu sice jezdím přes deset let, ale na Mži jsem byl tu sobotu při odemykání poprvé.

Bezesporu největší koordinovaná akce svého druhu u nás, to je Vítání ptačího zpěvu. Alespoň tak o ní hovoří ornitologové a letos slaví v ČR své dvacáté výročí. Dnes tedy něco o vítání ptačího zpěvu a také o ornitologovi, který říká, že sledování ptáků vás vždy něčím překvapí.

Turistický pochod Plánská padesátka nebo otevření přeshraniční cyklostezky u Pavlova Studence? Sobotní den nabízí dvě lákavé možnosti, ale stihnout se dá jen jeden výlet. Vzhledem k mé sounáležitosti s tachovským cykloklubem Nežeňme se mám jasno už několik dní předem. A tak jedu s kolaři na slavnost k hranici. Otevření zbrusu nové cyklostezky na česko – bavorských hranicích si totiž nemohu nechat ujít. Proč? No hlavně chci vidět, zda je stezka ze zlata nebo co se tak speciálního pro kolaře nachystalo.

Mám rád cykloturistiku. Když jsem z tachovského cykloklubu Nežeňme se dostal zprávu, že se v úterý v Tachově natáčí další díl Cyklotoulek, nezapochyboval jsem o své účasti ani na chvíli. Zpráva nesla dovětek: kdo máte čas, přijeďte na kolech na Rychtu, nenechme se zahanbit.  Cyklotoulky je totiž televizní pořad, který představuje zajímavosti měst a obcí, památky, známá i méně známá místa republiky. Průvodcem je Michal Jančařík. Jezdí na kole a ukazuje divákovi, kam se vydat a kde se cyklistům může líbit.

Tak rozsáhlou sbírku jsem nikdy neviděl. I muzea by mohla závidět. Když mi pan Karel ukazoval všechny ty exponáty ukryté v policích, vitrínách skříních, zalitoval jsem, že nejsou přístupné veřejnosti. I jemu je to líto a tak společně s přáteli hledá stálou expozici. Zatím sice bezvýsedně, ale třeba se jednou poštěstí. Období Františka Josefa I. je obdobím, které má co říci i k dnešku. Pojďte si přečíst, co zajímavého mi u sklenky sběratel o unikátní sbírce světového formátu řekl...

Ohrožený druh s pověstí tajuplného ptáka obývajícího hluboké hvozdy a vyvolávající romantické představy, kterého málo kdo viděl v přírodě. Jde o tetřeva hlušce. Právě on byl pro letošek vybrán jako pták roku. Nastoupí tak po loňském strnadu obecném. Ptáka roku vyhlašuje každoročně Česká společnost ornitologická už od roku 1992.

Kdo nebyl spokojený s minulým průběhem volby prezidenta, bude možná, při očekávání té následující, překvapený. Právě vlastní volba Václava Klause a taškařice kolem ní byla drsná a znechutila většinu národa.

Tradiční kniha umírá, blíží se její konec. Převálcuje jí internet a všeobecná nechuť číst. Tak to je myšlenka, se kterou se nehodlám smířit a navíc si myslím, že k bití na poplach ani není důvod.

Konal se další ročník Česko-bavorského veřejného lyžařského běhu. A měl hojnou účast. Jako téměř každým rokem, tak i letos se sešlo více než šest set registrovaných účastníků. Nasadil jsem běžky a vydal se na trať ze Silberhütte do Zlatého Potoku. V rukách hůlky, na krku objektiv...

Maturitní plesy jedou na plné obrátky. Na jednom takovém jsem byl se svým objektivem. Ve společenském domě Casino ples pořádaly dvě třídy maturantů 4.OB společně s 2.SA Hotelové školy v Mariánských Lázních. Mladé dámy spustily své róby až na zem a muži oblékli společenský šat. Věru, bylo se na co dívat...

Lavička u cesty je dobrá věc. Kolemjdoucí může posedět, odpočinout si a je-li kolem trochu té přírody, tak myslí spočinout a zrak upřít do stromoví. Staříci opřou hůlku, poklábosí. Maminky zaparkují kočárek a na klíně pochovají dítě. Odpadkový koš je také dobrá věc. Kolemjdoucí vhodí nepotřebnou, použitou věc, a jde dál. Jenže kombinace místa odpočinku s popelnicí už tak dobrá věc není.

Jako kulisy z katastrofického filmu vypadají trosky kláštera ve Světcích. Rozpadající se zbytky stěn obrovských budov, na jejichž vrcholech bují vegetace, ostře kontrastují s nedalekou opravenou největší českou jízdárnou. V bývalém paulánském klášteře se už dávno zastavil čas a paprsky zapadajícího slunce umocňují pocit napětí. Jen stěží a s dostatečnou dávkou obrazotvornosti si lze totiž představit, jak veliký to musel být komplex. Dnes přináším několik pohledů skrz objektiv do míst opředených pověstí…

OD ADMINA: Pár slov na vysvětlenou a komentář k našim blogům.