Toulat se mokřady a lesy s objektivem mě láká už dlouhé roky. Kousek pod Přimdu (konkrétní místo neuvádím s pochopitelných důvodů) jsem se vypravil v úterý. Snažím se vždy jít neslyšně, sotva noha nohu mine, aby ani větve nepraskaly a nerušil jsem klid lesa. Člověk toho pak také více vidí. A taky jo. Předemnou se postupně vynořily tůně, hráze a rybníčky. O místo tam pečují bobři. Kůru ze stromů okousaných a povalených nad vodní hladinu postupně zpracovávají na potravu a menší větve na stavbu hrází.
Prodírám se křovím, postupně překračuji tři různé přítoky do vodního světa a u čtvrtého potůčku se nestačím divit. Teče odněkud z Přimdy. Smrad, šedá voda, hnědá pěna, kal a šlem, dno potoka bez života. Neuvěřitelné, že něco takového vtéká do míst, kde sídlí zvlášt chránění savci, do světa čisté přírody uvnitř Chráněné krajinné oblasi Český les.
Jak to vypadá dole po proudu toku, nevím. Nebyl jsem tam. Vrátil jsem se na mokřady, pořídil několik snímků biotopu, poseděl, zamával bobrovi, který se opět předemnou skrýval a pomalu odešel. Bylo tam moc krásně.
Zamířil jsem na náměstí v Přimdě, kde zrovna opravují fasádu kostela. Samotné náměstíčko působí uklizeně a vlídně. Kousek opodál kostela vyrůstá zbrusu nové informační středisko a až se tam budou podávat informace, jedna by klidně mohla znít: Dolu k rybníčkům raději nechoďte, vytékají nám tam splašky.
Čertvé a staré okusy. Práce mistra bobra.
Bobří stopa.
Voda a potůček, který smrdí a teče z Přimdy rovnou do bobřího ráje.
Tiše! Tady bydlí bobr. Vlevo je vidět hrad, bobří domov a vpravo okousaný strom, bobří jídelna.
Bobří skluzavka.
Stavba informačního centra v Přimdě.
Kostel sv. Jiří právě získává nový nátěr fasády.
6°C
8°C
6°C
Chytrost nejsou čáry.
To je zvláštní, že to neteče do kopce?
Příroda
To je pořád řečí o ochraně přírody a koukám, že do CHKO klidně teče nějaká břečka. Na druhou stranu, musí tam být pěkně.